PŘÍBĚH ESPERY
Espera je soukromá záchranná stanice pro fragily založená jedním mladým mužem. Novočechoslovákem, který jako jeden z prvních lidí svého národa pochopil, že fragilové jsou něžná stvoření, která si zaslouží naši ochranu.
Ritsuka Hachidori byl malý chlapec z chudé rodiny. Jeho rodiče protrpěli vážnou nemoc a během této nemoci, kdy prakticky nemohli vylézt z postele, značně zlenivěli. Ritsuka se musel rychle naučit, jak se postarat o rodinu. Živil se pouličním prodejem novin. Když byl doma, pečoval o domácnost a o své líné rodiče.
Stalo se to ani ne rok před koncem války. Novočeskoslovenský král stále stál na straně novoruského císaře, přestože spousta států již přešla k Nové Británii. Ritsukovi bylo v té době pouhých jedenáct let. Tehdy jej nějaký muž zastavil na ulici, vtiskl mu do dlaně peníze a požádal ho, aby zanesl jeden výtisk ranních novin jeho staré nemohoucí matce, která žije v malém domku v lese. Téměř všechny noviny již byly prodané a znamenalo to pro něj a jeho rodinu peníze navíc. Nadšeně souhlasil. Les dobře znal, dokonce i tušil, kde asi domek stojí, pospíchal tedy, aby zásilku doručil.
Jaké bylo jeho překvapení, když v lese narazil na prapodivné zvíře velikosti dvoupatrového domu, které znal jen z každoročního vysílání turnajů v Aréně R481, které jeho rodiče tak rádi sledovali. Vyděšený chlapec začal pomalu couvat. Stál přímo mezi zvířetem a strmým srázem. Věděl, že za chvíli nebude mít kam couvat. Po vydatných deštích bylo listí pod jeho nohama mokré a kluzké. Podklouzly mu nohy. Ve chvíli, kdy začal padat, se smířil s tím, že je mrtvý. Najednou ale nepadal. Ležel na plochém ocase té strašlivé potvory, který jej pomalu odnesl do bezpečí. Tehdy se v něm cosi změnilo. Už se stvoření nebál.
Brzy je objevil oddíl novobritských vojáků, který měl za úkol dopravit tohoto aigretta na hranice Nového Česka-Slovenska. Generál Jack Moqtaderi přijal Ritsuku s otevřenou náručí, jelikož hoch se na rozdíl od nich vyznal ve zdejších lesích. Ritsuka úplně zapomněl, že měl doručit nějaké noviny, zatoužil doprovázet oddíl a především to úchvatné zvíře, které mu zachránilo život.
Po cestě mu Moqtaderi vyprávěl o fragilech, o šlechetných cílech jejich královny. Ritsuka se čím dál tím víc utvrzoval v tom, že názor, který zastává vláda jeho státu, je špatný, že není správné fragilům ubližovat. Zásadní zlom pro něho byl, když viděl, jak pevný a úžasný vztah má Moqtaderi s Ritsukovým zachráncem, kterému říká Ricko. Ritsukovi se kompletně změnil pohled na svět, všichni lidé, které doposud znal se mu hnusili jako obyčejní příznivci krutého násilí. Už se nechtěl vrátit. Přesvědčil Moqtaderiho, aby ho vzali s sebou.
Během jejich poutě k hranicím byl Moqtaderi zcela uchvácen tím, jak rychle si k chlapci Ricko našel cestu. Mezi ním a Ritsukou vzniklo pouto srovnatelné s tím, které měl s Moqtaderim. Bohužel je našli novorusští vojáci. Byli v přesile. Celý novobritský oddíl byl pobit. Moqtaderi věděl, že tuhle bitvu nemohou vyhrát a tak přesvědčil Ricka, aby odnesl Ritsuku pryč, někam do bezpečí. Poslední, co Ritsuka při útěku viděl, byla čepel novoruského vojáka zaražená do Moqtaderiho hrudníku.
Ritsuka se rozhodl, že musí za každou cenu dostat Ricka k hranicím, i kdyby ho to mělo stát život. Putovali takhle velmi dlouho. Chlapec absolutně ztratil pojem o čase. Aigrette je však od přírody tvor, který se pohybuje pomalu. Není tedy divu, že novorusští je brzy dostihli. Stříleli po nich. Ritsuka a Ricko mohli pouze utíkat. Nakonec využili zelené zbarvení Rickovy kůže jako maskování a tak vojáky přelstili. Ritsuka ovšem zjistil, že je Ricko postřelený a neměl u sebe nic, čím by mu mohl ránu ošetřit. Poslední nadějí bylo dostat se k hranicím dřív, než bude pozdě.
Počasí se zhoršovalo, Ritsuka byl unavený, Ricko ztrácel síly. Zakrvácenému zvířeti se podlomily nohy. Od hranic už je dělil jen kousek. Ritsuka bohužel nebyl schopen Ricka donutit znovu vstát. Veškerá snaha ho stála všechnu energii a Ritsuka bez špetky sil omdlel.
Když se probudil, ležel v jednom ze stanů novobritského oddílu, který čekal na své kolegy na hranicích. Lucy Pearsonová, generálka tohoto oddílu, mu oznámila, že jej našli ležet nedaleko jejich tábořiště v bezvědomí vedle mrtvého fragila. Ricko byl mrtvý. Ritsuka převyprávěl generálce Pearsonové celý svůj příběh a do konce války zůstal s jejím oddílem.
Po válce se vrátil do rodného města, ne však k nim domů. Pearsonová se za něho přimluvila u královny, která mu odkázala Moqtaderiho peníze, jelikož generál sám žádné dědice neměl. Hoch plný nových ideálů si začal budovat svůj vlastní život. Pravidelně publikoval v novinách články o fragilech, které mu poté vyšly i v knižní podobě. Kniha získala obrovský úspěch jak doma, tak v zahraničí. Ritsuka navštívil první záchrannou stanici v Nové Británii. Dokonce se osobně setkal s novobritskou královnou.
Výsledkem veškerého Ritsukova úsilí bylo zbudování Záchranné stanice Espera, která se brzy stala špičkou mezi novočeskoslovenskými záchrannými stanicemi. V této době se také začal objevovat zájem o Ritsukův životní příběh, sám zakladatel o něm však nerad mluví. "Život nám občas zasadí rány, které se nikdy nezahojí," říkává se slzami v očích. Vzadu za jednou zdí Espery, která mimochodem patří Ritsukově kanceláři, stojí dva pomníky. Tyto pomníky připomínají památku generála Moqtaderiho a jeho věrného přítele Ricka.
RICKO
Stadium: dospělý
Pohlaví: samec
Druh: aigrette
Řád: auiu pulvis
Majitel: ------
Stav: mrtvý....